Bitva u Gettysburgu

Tento článek nebo jeho část potřebuje přiměřeně doplnit wikiodkazy na ostatní články.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte.

Bitva u Gettysburgu
konflikt: Americká občanská válka
Thure de Thulstrup: Hancock u Gettysburgu. Plátno zachycuje vojáky Hancockova II. sboru v boji s Pickettovou divizí.
Trvání	1.–3. července 1863
Místo	Gettysburg, Pensylvánie
Souřadnice	39°48′41″ s. š., 77°13′33″ z. d.
Výsledek	Vítězství Unie, obrat ve válce.
Strany
Konfederace Unie
Velitelé
Robert Edward Lee George Meade
Síla
~ 71 699 vojáků[pozn. 1] ~ 93 921 vojáků
Ztráty
~ 23 231 ~ 4708 mrtvých ~ 12 693 zraněných ~ 5830 zajatců/nezvěstných ~ 23 055 ~ 3155 mrtvých ~ 14 531 zraněných ~ 5369 zajatců/nezvěstných
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Gettysburgu se odehrála ve dnech 1.–3. července 1863 v okolí pensylvánského města Gettysburg. Početně silnější Potomacká armáda Unie (Severu) v čele s generálmajorem Georgem Meadem zde porazila Armádu severní Virginie náležející k ozbrojeným silám Konfederace (Jihu) vedenou generálem Robertem Edwardem Lee. Události u Gettysburgu měly rozhodující vliv na vývoj Americké občanské války a bitva je dodnes největším ozbrojeným střetnutím svedeným na severoamerickém kontinentu.

Bylo v ní vystřeleno něco kolem 55 000 dělových nábojů a utkalo se zde 6 % Američanů z 29 států ve věku, kdy byli schopni vojenské služby.^[2] Ačkoli armáda Konfederace před střetnutím mohla do pole postavit zhruba o dvacet tisíc mužů méně než nepřítel, nebyl výsledek boje jednoznačný, neboť Jižané v průběhu války dokázali Seveřany opakovaně porážet i při výrazném oslabení. Avšak díky těmto vítězstvím vzrostlo sebevědomí generála Leea natolik, že se při plánování taktických operací druhého a třetího dne bitvy dopustil stejných chyb, jakých se při předchozích bojích s ním opakovaně dopouštěl protivník.^[3]

Ačkoli se velitel Armády severní Virginie rozhodl soustředit své divize na křižovatce cest u Gettysburgu již v dřívějších dnech, došlo k rozhodujícímu střetnutí americké občanské války u tohoto města téměř náhodou, neboť první Jižané se do boje s protivníkem dostali díky prozaickému důvodu, jímž byla možnost opatřit si z místního skladiště nové boty. Do první šarvátky Hethových a Bulfordových jednotek se postupně zapojily Hillův III. a Ewellův II. sbor, proti nimž se postavil Reynoldsův I. a Howardův XI. sbor. Ačkoli příslušníci konfederační armády za oboustranně vysokých ztrát přinutili protivníka k ústupu, nedůrazný postup vojáků generála Ewella umožnil dočasnému veliteli federálních jednotek generálovi Howardovi soustředit zbylé vojáky a zaujmout obranu na svazích Culp‘s Hillu, Cemetery Hillu a na hřebenu Cemetery Ridge (formace bývá připodobňovaná k háčku na ryby).^[4] Druhého dne bojů se generálnímu štábu severovirginské armády podařilo přeskupit síly k útoku teprve v pozdních odpoledních hodinách, což dopomohlo vrchnímu veliteli Potomacké armády generálu Meadovi zkonsolidovat postavení po celé délce linie. I díky této okolnosti selhal úder vojáků Konfederace vedený podle schématu postupných útoků na úseku podél emmitsburské cesty, stejně jako demonstrační akce II. sboru v oblasti Cemetery Hill – Culp's Hill.

Třetího dne bitvy se generál Lee pokusil soustředěným útokem prorazit střed protivníkova postavení. Po rozsáhlé dělostřelecké přípravě bylo do této operace, která do historie vešla pod názvem Pickettův útok, vrženo na 11 500 mužů.^{[pozn. 2]} Při přechodu zhruba míli širokého údolí mezi Seminary Ridge a Cemetery Ridge v prudké dělostřelecké palbě utrpěly nasazené konfederační brigády vysoké ztráty, přesto se zbytkům těchto jednotek podařilo svůj úkol splnit a federální linií prorazit. Avšak záložní protivníkovy pluky je po boji vedeném na bodáky z dobytých pozic vytlačily a přinutily ustoupit. K Seminary Ridge, kde si zřídil hlavní stan generál Lee, se ve zmatku vrátila necelá polovina nasazených vojáků. Za katastrofu, jež probíhala před jeho očima, převzal vrchní velitel Armády severní Virginie plnou zodpovědnost.^[6] Vzápětí začal velitel I. sboru generál Longstreet organizovat obranu proti případnému protiútoku, k tomu se však generál Meade neodhodlal. 4. července, za značně nepříznivého počasí, tedy jižanská armáda zahájila ústup k rozvodněnému Potomacu.

To, že se jedna ze stran dopustí závažné chyby, bylo ve stávající atmosféře velmi pravděpodobné, neboť velitelé obou armád byli pod velkým tlakem. Zejména generál Meade, který byl do své funkce jmenován jen několik dní před bitvou. Díky telegrafu a sílícímu vlivu žurnalismu byla o každém kroku armád ihned informovaná široká veřejnost a stejně tak oba prezidenti. Na severu vládlo po řadě porážek Potomacké armády v politickém i civilním životě značné napětí a podobně tomu bylo i na mezinárodní scéně, neboť vše nasvědčovalo tomu, že další vítězství Konfederace by mohlo znamenat uznání její nezávislosti a konec války.^[7]

Později byl na místě bitvy vybudován vojenský hřbitov, při jehož otevření prezident Lincoln pronesl slavný Gettysburský projev.

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>